Být dobrou fotografkou pro mě znamená taky být dobrým člověkem. Mít rád a respektovat lidi, přírodu. Umět žasnout. Dívat se na věci a lidi znova a nově…

Fotím příběhy. Krátké i dlouhé. Lásku. Radost. Něhu. Vášeň. Smích. Pláč. Nevšední chvíle i všední okamžiky, které jsou často ty největší.

Mám ráda fotku, kde vás zasáhne i to, co na ní není. Stejně jako dobrý román nebo film, kde to nejhlubší zůstane mezi řádky.

Protože fotka není jen to, co vidíte. Ale to, co s Vámi udělá.

A co mám ještě ráda?

Ráda chodím s batohem po kopcích a ještě raději na nich tábořím.

Miluju sezení u ohně, letní večery a probuzení pod širým nebem.

Když mám v ruce papír a tužku, abych si třeba napsala nějaké poznámky, mám ho za chvíli celý pokreslený a ještě i ten sousední.

I když už jsem několikrát ztratila mobil, zatím jsem ho vždycky našla.

Krabičku nektarinek sním na posezení.

Z kávy cappuccino. Někdy zvládnu nakreslit i labuť.

Ze seriálů mám nejraději Sherlocka, Money Heist a True Detective. První sérii.

Z knížek Na východ od ráje od Steinbecka.

Mám už páté stejné boty od Ecco a desáté černé tričko s třičtvrtečním rukávem ze Zary.

Není to moje zásluha, ale doma už jsme na zahradě chovali kozy kamerunské, osla a tele.

Za patrona mám svatého Františka z Assissi.

Asi takhle nějak budu vypadat, když Vás budu fotit.

Tady, když jsem se vdávala.

A tady 23 let po… :-)