Neboj se hlasů, je jich tady plno,
to vítr trávu češe
a už kolik dní kdosi se miluje na rozdrcené slámě
a oškubaný podzim čeká v turkyni.
Jako pták za katem za sluncem kráčí mrak,
nebesa krvácejí
a je to nad mé síly,
tu drsnou žluť, co nosíš ve vlasech,
na tvrdé cesty z vozů natrousili.
(Milostná, Jan Skácel, Co zbylo z anděla)
