Loňské léto bylo příliš horké. Už loni jsme plánovali výlet někam, kde nám bude aspoň občas trošku zima. Ve hře bylo Irsko. Loni to nevyšlo a během roku se postupně Irsko změnilo na Skotsko. Tomáš už tam byl dvakrát, vždycky jen na určitém místě v horách. Teď jsme chtěli projet Skotska víc.
Do auta a střešního boxu jsme museli dát velký stan, malý stan na trek, kempovací židličky (moje už se nevešla, haha, zasvěcení ví…) a stůl, spacáky, karimatky, bombu a vařič, nějaké nádobí a jídlo, každý tři trička, jedny kalhoty, teplou bundu, hlavně velkou pláštěnku a nepromokavé boty.
Ve Skotsku se dá ze zákona postavit stan kdekoli, kde není oplocený pozemek. Tomáš je fajnšmekr. Nestaví se jen tak někde. Tu na útesech, tu ve vřesovišti s výhledem na moře. Do půl deváté večer se hledá místo s pěti hvězdičkami, do půl desáté se čtyřmi a pak už se bere i nižší kategorie (to se nám stalo jednou). Ve Skotsku zapadá slunce pozdě. Na druhou stranu jsou tam MIDGES. Midges, neboli pakomárec skotský, je malinký bodající hmyz, nejspíš přirovnatelný k mochničkám, jen menší, který dost bedlivě stráží Skotskou vysočinu během července a srpna a zřejmě je jedním z důvodů, proč je tak panenská. Ve Skotsku mají na internetu Midges Forecast, předpověď, kde se kolik midges vyskytuje. Nejvyšší stupně (stupně jsou 1 až 5) by se daly popsat asi takto: 4 – to není mlha, to jsou midges, 5 – buď rád, že žiješ.
Na midges obyčejný repelent neplatí. Ve Skotsku vyvinuli speciálně přípravek Smidge, který se dá zakoupit v místních obchodech. Druhým přípravkem, který údajně funguje natolik, že ho používají místní, včetně armády, se ukázal být přípravek Avon Skin So Smooth, tedy přípravek na zjemnění pokožky. (Vyvstává otázka, co si myslet o kosmetice značky Avon 🙂 ).
Zpět k našim bivakům. S přibývajícím večerem midges přibývá a na některých místech (třeba Glencoe) se stavění stanu stává opravdovou výzvou. Dalším oříškem ve vztahu k midges je, že klasická moskytiéra i větrací síťky ve stanu mají otvory příliš velké. Ve stanu jsme v oblastech s midges nevětrali, ze stropu nám pak občas pršelo, i když venku bylo hezky.
Naše cesta proběhla zhruba na trase Edinburgh, Cairngorns (část hor Skotské vysočiny na východě), Orkneje (ostrovy na severu), západní část Skotské vysočiny (Země tisíců jezer), ostrov Skye, Fort William a Glencoe.
Nemůžu vypovědět, jak nádherné Skotsko je. Všechno rozepisování by bylo málo.Snad jen – měla jsem pocit, že jsem doma. Tato ztepilá, zelená krása, divoká i útulná se mi zaryla hluboko :-).
Že si vezmu foťák jsem zpočátku zavrhla. Tomáš měl foťák, Peťa měl kameru, všichni měli mobil. Nakonec mi to nedalo. Vzala jsem si ale jen pevnou 35 mm. Prvním důvodem bylo nic zbytečně netahat. Druhý byl, že jsem nechtěla strávit čas focením, měněním objektivu, měněním ohniska. Raději záblesky, momenty, pocity. S dlouhým ohniskem bych určitě nafotila spoustu skvělých a snad lepších fotografií. S 35 prostě mnoho věcí vyfotit vůbec nejde. A o to mi možná šlo. Taková výzva, řekla bych :-). Místy mi moje 70-200 chyběla, ale jsem moc ráda, že jsem ji neměla. Fotky by byly jiné, časopisovější, ale tyto mám raději. Možná bych jen příště vzala místo pětatřicítky padesátku.
(snížená ostrost fotek není originálem, ale nějak mi to prostě stránky dělají 🙂 ).
