Nejsem z Prahy. Často tam fotím, mám Prahu ráda, ale nejsem Pražák. Hodně toho o Praze vím, ale spoustu toho nevím. Třeba jsem do poslední květnové soboty netušila, jaké krásy jsou ukryté na Zlíchově. Čtyřproudová silnice z jedné strany, rušná ulice z druhé a mezi nimi je kousek nebe. Stojí tam kostel, spíš kostelík, zasvěcený svatému Filipovi a Jakubovi. Po dlážděné cestě vystoupáte ke kamenné zdi, tam je malá brána porostlá břečťanem a vejdete na místo, kde nevnímáte ani dálnici, ani tramvaje na druhé straně. Takhle nějak si představuji, že se cítili kluci Jiřího Trnky, když poprvé vešli do Zahrady :-).
A tady jsem mohla být při svatebním obřadu Kristíny a Tomáše. A Kristína a Tomáš jsou dokonce ještě lepší než ten nádherný kostelík :-). Ani nevím, jak je posat, protože byste je museli zažít. Tak asi jen tak, že jeden jako druhý jsou lidé, se kterými po boku je život radost. A nebála bych se vedle nich zestárnout. Je v nich život, koně by se s nimi dali krást.
Na to nádherné místo je přivedlo jiné skvělé místo. Jelica. Vy z Prahy možná znáte. Já jsem se seznámila a moc příjemně. Jestli máte rádi balkán, balkánskou kuchyni, ale i ducha, není lepšího místa, kde to zažít :-). Jelica má ohromné kouzlo, které Vás dostane. Ještě jsem Vás nenalákala? Tak pozor – kvůli této hospodě se celá tahle svatba konala v Praze, i když obě rodiny jsou ze Slovenska. Ha?
A tak spojení těchto tří delikates – kostel, Jelica a nejvíc Kristína a Tomáš – vykouzlili opravdu neodolatelnou, neodolatelnou kombinaci. Díky
